Červen 2013

Furiant

21. června 2013 v 10:46 | Fetka |  Básně
seděla jsem na tom shnilém dřevě
riskujíce každou chvíli pád
s každým lokem blíže smrti
a od dětství nedobytný hrad
podlehnuv nedůvěře
se najednou hroutí
pak jsem se nořila do vzpomínek
vnímaje křik opuštěných kočárků v dešti
skřípot jejich uvolněných kol
řítily se z kopce, stačil by jediný kamínek
a v té mé nekonečné zášti
v srdci severní pól
cítím neskutečné množství drtivých variant
a v každé z nich přesvědčivý plamínek
říkejte mi klidně furiant
ani jeden z kočárků nezastavím

Vysvobození

10. června 2013 v 18:18 | Fetka |  Básně
bez citů se krysa plíží
slinící tlama od krve
svého druha nevyhlíží
řádně nažrala se poprvé
v jejím břiše srst i oči
drápky kosti tesáky
všechno se to míchá, točí
v šťávách topící se vraky
oko hledí pod hladinou
kudy cesta ven se line
nenachází možnost jinou
a tak se ocas hbitě svine
úlomek zubu uchopí
stěny párá trhá drásá
všechno ven se vyklopí
když břicho praskne
hle ta spása
krysa pomalu se šine
po kouscích a celá slizká
však její čas brzy zhyne
hlasivky chrčí, to na smrt píská

Procitnulo

10. června 2013 v 17:51 | Fetka
Probudilo se ve mě cosi nepříjemného. Vytlačuje z mého nitra veškerou radost a plní jej odporným jedem. Záští, nenávistí, zlobou. Něco ve mě se rozhodlo, že odteď neexistuje nic krásného a poblázněné naivní city nejsou povoleny. Kárá mě při každé myšlence na něj, nebo na cokoliv pěkného.

"Nemysli si, že to bude tak hezký, jak si to představuješ!"

A má pravdu. Není to tak hezký. A vyčítá mi každou představu, která s sebou nese jen zklamání.

"Ubližuješ tím akorát sobě!"

Ale mé vnitřní netušené zlo nepohltilo celou duši. Pořád tam někde jsem a volám o pomoc. Ukažte mi krásu života!

Jela jsem tramvají a viděla mladý zamilovaný pár, který se k sobě choval tak něžně, až mě to jaksi zasáhlo. Ti dva prožívali něco překrásného a já po tom na okamžik zatoužila. A pak jsem přemýšlela: máme se vůbec rádi? Znovu se ozvalo ONO.

"Jsou hloupí, jsou až moc hloupí na to, aby jim docvaklo, co bude následovat. Nic jako láska a něha neexistuje."

A já se mu poddala.

Všechno je zpustlý, bez chuti. Šedý.

Bez obalu

5. června 2013 v 15:18 | Fetka |  Básně
hnijící tváře stékají do krku
plíce se dusí vůní vlastního masa
a nohy zachycené v úprku
jsou taženy zpět v objetí lasa
nehty ryjí do chladného kamene
ruce se chytají blat
co mezi prsty klouzají, bezcenné
a břicha plní jen zoufalý hlad
prsa se kutálí až k vlasům škrtícím
bradavky děsí se, vystouplá krása
skelné oči přitisklé ke svícím
jeden zub zbylé rty nervózně drásá
a všechny části těla v pohybu
pryč, z dosahu dávivých výparů
chladnoucí duše bez slibů
vnořené do nitra bez varu

Jed

5. června 2013 v 15:10 | Fetka |  Básně
v záchvatu zoufalství
tvé troufalství proklínám
umírá vše co vím
místo lásky nabízíš mi přátelství
jako jed když právě umírám
raději všechny své city sním
rozdrtím a spolykám
potlačím zneškodním srdce zpustoším
a v erotické záři svíc
jen ledabyle zavzdychám
až budou mě využívat k rozkoším
ale sama neucítím nic

Nic

3. června 2013 v 9:17 | Fetka |  Básně
až se mě zeptáš
co k tobě cítím
odpovím: nic
a přitom pomyslím na to
jak do vlasů mi šeptáš:
miluji tě a chci víc!
pak zpět ve vzpomínky se řítím
v ústech se mi tlačí otázky
a já nevyřknu ani jedinou
zbude jen myšlenka nehmotná
a teď bez tepla tvojí lásky
probodnuta květinou
cítím se zoufale samotná

Rozum vítězí

3. června 2013 v 9:14 | Fetka |  Básně
beztrestně se svět přitulil
k očím naší duše
a my se brodili touhou
hustou jako moře medu
písek všech těch našich chvil
na moment se zastavil
a tiše tvořil cestu dlouhou
jejíž konec bez dohledu
zrnka zlehka havran krad
a tak ztrácíme se spolu hravě
nad pachem vzdálených zrad
rozdělíme se až v hlavě
až rozum procitne a slíbí pád

Nejsi

3. června 2013 v 9:09 | Fetka |  Básně
jsi řeka
co protéká mou myslí
jsi proud
co unáší mé myšlenky
jsi verš básně nesouvislý
co maže se trpce
jsi soud
co mě poslal do vězení srdce
jsi válka
v níž umírají tisíce představ
jsi trůn
bez něj královna neznamená nic
jsi pantomima
co nepotřebuje gesta
jsi moře
v nemž se topí suchá líc
jsi květina
co kvete za bouře
jsi můj
jsem tvá
a dohromady jsme většina

Královna

1. června 2013 v 20:00 | Fetka |  Básně
královna samoty
ve smutku mocná jest
v průhledném rouchu své nahoty
oživuje padlou čest
mohla žít v blahobytu
ta koluje tu o ní zvěst
však prý pouze bez citu
by netkla se jí zášti lest
bezcenná a zoufalá
trne ve své vládě srdci
v trůnu na kolenou zůstala
a mysl plní řvoucí vlci
z koruny jen bolest srší
opuštěná tiše křičí
slzy z nebe opět prší
brzy své království zničí