Řasy

2. října 2012 v 11:48 | Azy |  Básně
Tak neskutečně bolestivé dokážou být vzpomínky
a přesto si je ukládáme do nejtajnjších šuplíků,
máme to uvnitř ve zvyku.
Schovat a zemknout do skříňky.
A i když je nemáme na očích,
cítíme tu samotu
a jejich neuvadající vůni.
My stojíme a děj se dál točí,
v sobě beznadějnou prázdnotu.
Řasy se topí v tůni
a vylovit je nelze,
padají.
Padají a každá z nich zůstane sama.
Jednu jsem uchopil a řekl jí:
"Je konec mezi náma."
A ona zamrkala potají,
tak jak to umějí jen řasy
a padla tiše k zemi.
A tam sama mezi všemi.
..slýchával jsem hlasy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sofie Sofie | 6. října 2012 v 14:50 | Reagovat

Už vážně nevím, nevím co na to všechno mám psát a co mám říct. Na Básně se nedá moc řikat, jsou tak krásné či snad tak smutné, depresivní nebo i krásné, ale co na mě říéct já nevím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama