Září 2012

V košili po dědovi

30. září 2012 v 20:08 | Azy |  Básně
Jsem sám
v košili po dědovi
a v ruce kus papíru.
A okousanou tužku-
to je vše, co mám,
k tomu dech ledový.
Dnešní svět na míru-
mají z něj služku,
berou mu všechno,
teží z něj co se dá,
využívají.
A to jen pro sebe.
V sluchátkách techno
a když někdo z jiných se ptá,
nevnímají, neslyší.
Sýr okousaný od myší-
to je náš svět dnes.
Ale já se dočkám dne, kdy myš zakousne pes.



Na hlavě pleš

30. září 2012 v 11:03 | Azy |  Básně
Tak, jak když z rytmu tiše plají,
jak když ženy v noci si hrají,
stejně tak se myšlenky prolínají.
Říkej si co chceš,
já myslet budu opak, ten svůj,
na hlavě pleš,
život je můj.
Tolik vzpomínek,
vzdáleně křičí,
zabal se do plínek,
láska vše ničí.
Alkohol otevírá
brány do cizích světů,
bolest smutek probírá
mezi plátky květů.
Nezáleží na tom, kdo jsi,
či kdo jsem já,
prý duše básníka.
Štěkají psi,
slyšíš? "Utíkej, bud svá!"
A čas mezi prsty protíká.

Nemluvím lidskou řečí

30. září 2012 v 8:56 | Azy |  Básně
Někdy mám pocit, že nemluvím lidskou řečí.
Nemůžu porozumět tomu, co říkáš
a ty nerozumíš tomu, co říkám já tobě.
Hlas můj do větru ječí
a ty jen tiše vzlykáš,
říkáš cosi o tto době
a že je na čase se probudit.
A to, na co myslím zapudit.
Mám pocit, že já mám pravdu,
ale pak vidím stádo,
tvrdící přesně to, co ty,
a tak naproti mu jdu
a ono že by rádo
svlažilo své rty.
Říkám mu, kde najde vodu,
však každý ze stáda jen tiše, slepě kráčí v řadách.
Kdo má tedy pravdu?
Nejsem snad jen já,
kdo má o svět strach.



Že prý lžu

29. září 2012 v 21:11 | Azy |  Básně
Když se podíváš
na okraj nebe,
potem se políváš
a necítíš sebe,
máš oči skleněné,
vzápětí se roztříští,
nevidíš nic.
Svetry vlněné
vínem se potřísní,
červená líc.
Neříkej věci,
které nejdou ti z hlavy,
zavrhni, co není pravda,
ty levné kecy,
chci to, co vidíš, to pravý.
Že prej lžu..
Já říkám, co cítím tam uvnitř.

Rozpolcená

29. září 2012 v 21:06 | Azy |  Básně
Jsem krásná, když pláču,
pod úsměve se skrývá lež,
ze slz kane pravost
a smíchem zvoní faleš.
To když radostí skáču,
myslíte, že jsem šťastná.
Tak to bývá.
Je to jen maska.
Ve smutku, tam je radost
a radost je zase zátěž.
Pak padáme hloubš.
Kde naleznu souš?

Zkuste porozumět bláznovi

29. září 2012 v 20:36 | Azy |  Básně
Smích tamburín vzplál do nekonečného ticha,
kapka po kapce se snášela k zemi,
aby se mohla napít z louže.
Kanibalismus plní jejich břicha,
jen aby se mohly stát součástí mezi všemi.
Voda přesto pod rukou klouže.
A ta kapka, kam zmizela?
Zkuste porozumět bláznovi
a blázen bude z vás.
Pak léčebna by vám prý prospěla,
tak až vás tedy uloví,
pak sejdeme se zas.


Střízlivý svět

29. září 2012 v 20:25 | Azy |  Básně
Bojím se vlastního hlasu,
mám strach, cokoliv říct,
zpívají stále, že jsem blázen.
Nevidí mou vnitřní krásu,
také je stíhá bezútěšná bázeň,
vědí, že vím víc.
A raději nevnímají nic.
Svým výrokům říkají:
"Střízlivá slova"
ale opilá jsou mocí.
A strachem,
peněz omamným pachem.
Životem spěchají,
a pak jen vdova
hlasitě vzlyká
a tiše se směje.
Na hodinách ručička tiká
a celý svět se nepatrně chvěje.