Červen 2012

Odcházím

23. června 2012 v 11:46 | Azy |  Básně
Dívám se na svou tvář v odrazu tvých očí
a ty vidíš tu samou tvář.
Utíkám od tebe pryč,
strach nemá ten, kdo mlčí,
a tak křičím. Ty nejsi lhář,
vím, nebyl to jen chtíč.
Nemáš to, co mám já.
Mě.
Říkáš, že teď už nežiješ
a až alkoholem si hlavu promyješ,
bude ti hůř, stále nebudu tvá.
Pohladíš svou tvář, jemně,
tak, jak jsem ji já kdysi hladila.
Ale nejde to, máš příliš hrubé ruce.
Do srdce vzpomínku namísto nože
jsem ti vrazila.
Však jed, ten působí prudce.

Jen byla svobodná

22. června 2012 v 19:39 | Azy |  Básně
Obrovských mraků se bála,
a tak jednou do dlaní je vzala
a vycpala jimi své medvídky.
Každý den při obědě
máčela vlasy do polívky
a věděla, že porostou rychleji.
Pěstovala květiny na ledě
a přitom jejich dotyk zahřál ji.
Za okny prosila mlha,
a když ji dovnitř pustila,
po celém pokoji se rozlila.
Dnes už jen svým časem mrhá.
Ale všechno co zažila byla pravda.
...dokud tomu nepřestala věřit...

6. úlomek duše

22. června 2012 v 9:34 | Azy
Plyšový medvídek v posteli vás může spíš zabít než chránit. Co kdyby se objevilo nějaké žárlivé dítě..

5. úlomek duše

21. června 2012 v 19:33 | Azy |  Úlomky duše
Někdy bych svůj život raději zahrála než zažila.

4. úlomek duše

21. června 2012 v 12:33 | Azy |  Úlomky duše
Je uzavřený jako zavařenina..

3. úlomek duše

20. června 2012 v 19:32 | Azy |  Úlomky duše
Plány často vznikají až po jejich uskutečnění.

2. úlomek duše

19. června 2012 v 19:21 | Azy |  Úlomky duše

Maminka mi klaždý večer říká, ať tu svíčku zhasnu. Ale já vím, že je to zbytečné, jelikož brzy umře. 
A kdo by jí pak tu svíčku zapálil?

Rudá

19. června 2012 v 15:58 | Azy |  Básně


· Tohle není ta rudá.
Ta rudá.
Ta rudá umírajícího slunce.
Umírajícího syna.
Pověz, jakto že má rudá tolik podob?
Tolik podob, když já chci tu jednu.
Tu jednu.
Tu pravou.
Tu pravou rudou.
Tu rudou umírajícího.
Slunce. Syna. Tebe.
Chci, aby to byla tvá barva.
Chci tu rudou.
Tu pravou rudou.

Pianista

1. června 2012 v 13:23 | Azy |  Básně
Prsty se odlepí od klávesnice,
tiché tóny se vzdalují
a utíkají za ostatními zvuky.
Na pianu poloprázdná sklenice,
oči si cestu k ní malují,
ochablá síla levé ruky
zvedá ji do výše
a rty volají tiše:
"Na zdraví!"
Pak hudba jej popraví.

Realita

1. června 2012 v 11:20 | Azy |  Básně
Záchvěvy plné naděje,
najednou je všechno pryč.
Kdopak tvou smrt opěje?
Realita je jako bič.
Dlouhá a vlní se.
Mění tvar, je ohebná.
Tak, jako touha plní se,
zjistíš, že je bezedná.