Jsem v pořádku

14. května 2012 v 8:51 | Azy |  Krátké povídky
Ten den. Takový ten den, který má občas každý. S vyjímkou abstinentů. Probudil jsem se. Zdi z papíru. Čekal jsem jen, kdy se protrhnou. Takový hluk!
"Jaký svinstvo jsem zas včera požil?"
Můj hlas se ztrácel stejně, jako mé myšlenky.
Když jsem se postavil na nohy, zjistil jsem, že mám místo nich dva mrakodrapy. Strach z výšky se mnou silně zakymácel. Málem jsem se rozložil na koberec, na kterém se rozložil můj včerejší oběd, prosáklý víno, posypanej střepy. Zákusek pro veřejnou popelnici.
Dopotácel jsem se do kuchyně, zanechaje za sebou krvavou stopu lehce pořezaných chodidel. Bez mozkové námahy jsem vykonal automatický pohyb rukou po nádobě s mletou kávou. Pohledu na ni jsem se však vyhnout nemohl, jelikož byla podezdřele lehká. Jak vám jistě tento fakt napověděl-byla prázdná. Velmi, opravdu velmi hlasitě jsem zaklel prázdnou nádobu ošklivým slovem. Má kledba ji uvrhla do hlubin linolea. Další střepy. Prej že štěstí. Kdyby to rčení bylo pravdivé, netopil bych se teď v zoufalém vzteku a následně v napuštěné vaně. Když jsem se z ní vynořil, nebyl jsem schopen vytáhnout špunt, a tak jsem vodu ve své vaně nechal spát. Vlny vzniklé po mém bouřlivém odchodu ji šlouchavě ukolébaly.
Zasedl jsem za stůl, na němž se hromadily kusy papírů, bloky a zápisníky. Dlouze a vyzívavě jsem se zadíval na zašlé pero, povalující se vedle nich, ale pohled mi neopětovalo. Nejsem ve stavu, kdy bych mohl něco napsat. Opět. Ne, stále.
Pak přišlo strašlivé zjištění. Včera to nebyl jen alkohol. Přetřel jsem si obličej. Očividně i uchoslyšně to nepomohlo. Na psacím stole ležely rty. Prostě ústa. A stále opakovala:
"Já tě vidím, já tě vidím, já tě vidím,.."
Uvědomil jsem si, že jsem se nezbláznil já, ale ta uřvaná pusa.
"Jak mě můžeš vidět, když nemáš oči?"
Najednou jí sklaplo. Nepochopil jsem, co tím sledovala, ale pravděpodobně nic.
S vědomím, že jsem už schopen logicky uvažovat jsem usoudil, že mohu jít do práce. Sbalil jsem si oblečení do tašky. A šel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sofie Sofie | 21. května 2012 v 18:36 | Reagovat

Doufám, že to není inspirováno vlastní zkušeností?

2 Azy Azy | E-mail | Web | 21. května 2012 v 22:16 | Reagovat

Ne, to se neboj, já nemám strach z výšek ;)

3 Tigris Tigris | Web | 3. prosince 2012 v 20:11 | Reagovat

:D:D Líbí se mi ty popisy, myšlenkové pochody jsou zpracovány dost věrně, ačkoliv já se takovou zkušeností jako postava v této povídce pyšnit nemůžu.
Na Tvé tvorbě je něco pro mě zvláštně lákavého. :)
Akorát, častá chyba: *výjimka
Pár dalších překlepů se mé hnidopišství a perfekcionalismus pokusí přejít. :D

4 Azy Azy | 4. prosince 2012 v 6:14 | Reagovat

[3]: Díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama