Útěk

20. března 2012 v 11:11 | Azy |  Básně
Nenašel útěchu,
šel, pouze šel
přes polštáře z mechu,
beze slov klel.
Prach propletl vlasy,
šepot plul kolem,
pod zjizvením krásy,
se zastřeným fórem.
Nádech zvuk dusí,
jen co zívnout zkusí,
nebe se hnusí
a stále ten muší rej.
Směj se, jen se směj.
Rozmáčené nebe,
chce pohltit tebe,
necítíš sebe,
jen cizí tlukot, jeho teplo.
A že ztrácí se světlo
víš pouze ty,
do zářivé temnoty,
ohlušující slepoty,
řítíš se a slábneš.
Utíkej, tak běž, stejně neunikneš.
Myšlenky víří,
zvedá se chmýří,
kořenů pýří
jsi se zachytit chtěl.
Však strach přišel a tys jej měl.
A teď padáš hlouběji,
do hlíny krůpějí,
poddat se nechtějí,
nemůžeš stát.
Nač začínat se bát,
že smrt tě uchopí,
do sebe potopí
a zabodne své kopí,
když stejně se to stane?
Tak nashledanou pane!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se Vám báseň Útěk?

Ano 50% (1)
Nemám na ni názor 0% (0)
Ne 50% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama