Němý

25. března 2012 v 13:20 | Azy |  Básně
Prázdná slova se mu drala z úst,
němý vítr je odnášel nebem a šuměl v listí,
velké slunce snaží se růst,
bojuje s ledem a najednou zjistí,
že jeho soupeřem je noc s měsícem hlídačem.
Jenže tma má touhu a lidé netuší po čem.
Ale on věděl, čeho si noc žádá, i co slunce říká,
mluvil s nimi, jak lidstvo slyšet nesmí,
tento dar jej den co den souží a jeho životem smýká,
bolest mu po duši šrámy kreslí.
Neumí říct muži či ženě, že neznají jeho trápení,
a jak mu pomoci, protože nemluví lidskou řečí,
a tak dál světem se žene, ale nic se nemění.
Utíká do noci, s níž rozmlouvá a něčí
žal jej sytí, pak padá do moře nití.
Nitě beznaděje a zoufalství obmotávají toho chlapce.
Ví, že peklo života nevoní sladce a nepůjde hladce
až ke smrti, kterou si přeje, že by pro ni zemřel.
Miluje ji, ta jest jediné jeho světlo,
oči i tělo prázdnotou zeje, smutek jej pozřel.
Necítí chlad, necítí teplo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama