A lidé říkají, že jsem divná..

23. března 2012 v 10:51 | Azy |  Krátké povídky
Natřela jsem panenku načerno, vytrhala listy z knih a použila je namísto koberce. Nakoupila jsem spousty žárovek a zasadila je do záhonku před domem, do nějž jsem zatloukla hřebíky. Napsala jsem prezidentovi, že šišky, jenž spadaly ze stromů kus od mé zahrady, se o několik centimetrů posunuly blíže.
A lidé se se mnou nebaví. Jsem prý "divná". Co mám tedy podle nich dělat, když tu panenku chtěly sníst zdi mé kuchyně, protože byla příliš bílá? Přece nejsem blázen, abych tu místnost vymalovala.
A ostatní si ani neuvědomují, že z koberce se nedá číst. Když použiji stránky knih, místo něj, nemusím tahat obrovské a těžké bichle ke stolu, stačí se podívat na zem.
S těmi žárovkami v záhonu je to podobně. Nikdo nechápe, že sklo žárovek musí také nejprve vykvést, aby se dalo použít jako dekorace. Je pravda, že letos se jim moc nedaří.
Hřebíky jsem do domu zatloukla, poněvadž mám pocit, že už se mi párkrát zřítil na hlavu.
Největším problémem jsou ovšem šišky, jinak bych prezidenta vůbec neobtěžovala, ale tohle se musí začít řešit. Všechny ty dřevěné potvory se ke mně chtějí nastěhovat. Po každé bouři, či vichřici se přibližují více a více. Já jim řekla, že jakmile se dotknou mé půdy, bez milosti je vrátím na strom, ze kterého spadly. Marně.
Také mne trápí jiný cizopasník. Je to člověk a leží v mém obýváku asi 4 dny. Je naprosto nevychovaný. Schválně mi tam zapáchá a od té doby, co jsem vystřelila do jeho oka, aby spadla řasa, která mu tam visela úplně na vlásku, se se mnou ani nebaví. Ale s brouky ano. Musí to být jakási speciální řeč, kterou sluch obyčejného člověka nezachytí, protože se u něj sdružují a já vůbec nevím, co jim vypráví. Také jsem se s nimi snažila navázat kontakt, jenomže se rozutekly, což mého návštěvníka zjevně rozzuřilo ještě více, jelikož na mě upíral vytřeštěný pohled jedním okem. A to ani nemrknul.
Veverky mi sdělily, že před domem stojí auto, celé bílé s pár nálepkami a modrou svítící věcí na střeše. Prý. Jenomže já je nevidím, jelikož mám zatažené žaluzie. A navíc skoro neumím mluvit. Tedy, já sobě rozumím, ale ostatní ne. Potvrzuje to zarytý, vytřeštěný pohled mého návštěvníka, který se přes jakékoli mé snažení navázat konverzaci ani jednou nezměnil. Klasický pohled muže-bez náznaku pochopení.
Když z veverek vypadlo, že ti venku jsou nejspíš od policie, zaváhala jsem, ale nakonec jsem se rozhodla jim otevřít. Přecejen už mi ten věčný flákač v obýváku leze na nervy a dost možná se po něm někdo shání. A hlavně jim řeknu o těch šiškách, protože prezident ještě neodepsal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tigris Tigris | Web | 3. prosince 2012 v 20:02 | Reagovat

To je totálně úžasný! A samozřejmě originální. Líbí se mi, když autoři nechají svou fantazii běhat na volno. :)

2 Noname Noname | 23. června 2015 v 14:54 | Reagovat

Tak to je extrémní, excelentní.... no nemám slov.... Hooodně supr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama